Kdo by si to nechtěl zkusit, cítit se alespoň na chvíli jako mistr křehkého řemesla, jako pán, zprvu beztvaré, hmoty, které vdechuje život podle své fantazie!
Sklářství k Šumavě patří asi jako k Čechám pivo – prostě neodmyslitelně. Bylo zdrojem obživy šumavských horalů, zdrojem příjmů vrchnosti z lesních a hutních panství a v neposlední řadě skláři vytvářeli po staletí artikl, který zemi Českou proslavil po celém světě na královských a šlechtických sídlech, stolech, v tanečních sálech… Škoda, že dnes už je opravdových řemeslníků tak málo, o poctivou tradiční ruční práci malý zájem a cit, zručnost a fantazii nahrazují “prefabrikáty”…
ALE (a to je opravdu velké ALE) ve Vimperku tomu tak není. Proč? Protože v místní sklářské huti jsou strážci a nostiteli této tradice Jiří a Petra Kozlovi. A protože chtějí udělat radost i ostatním, umožňují jim alespoň na chvilku nakouknout “pod pokličku”, do výhně, vyzkoušet píšťalu, pozorovat proces barvení, tvarování, střihnout si do horkého skla… prostě stát se na chvíli sklářem.
Ani letos neporušili tradici a o Velikonocích otevřeli svou sklárnu návštěvníkům, kteří si sem mohli přijít vyfouknout vlastní skleněné vajíčko, sklenici, vytvarovat mističku… co kdo zvládl a na co se, za podpory sklářského mistra, cítil. A zájemců bylo opravdu hodně. Nejenže si pochvalovali setkání s tradicí “naživo”, ale byli nadšeni i vlastními výrobky a hlavně přístupem Petry a Jiřího Kozlových, kteří ani na okamžik neztratili úsměv a vlídnost.
Jeden den vymyslet a vyrobit, pak pěkně pomalu nechat chladnout , druhý den se nechat překvapit výsledkem
a nakonec se radovat z vlastního výrobku… A že někteří “učni” prokázali opravdu obdivuhodnou zručnost!
Za to jim patří velké poděkování – za profesionální a lidský přístup k zákazníkům – hostům, za udržování krásné šumavské tradice a dědictví národa. To je dnes (a s přibývajícími lety stále více) cennější, než si mnozí z nás vůbec dovedou představit.
Jako za časů Jakuba Skláře… nemívali to tehdy skláři vůbec jednoduché. A dnes? Dnes už vůbec ne.
Potěšitelné je, že láska ke křehké kráse dolované ze šumavských skal a řek přece jen někde zůstává…
Jestli jste si ještě nestihli vyfouknout své vlastní vajíčko jako památku na letošní svátky jara, nebo vyrobit vlastní skleněný podšálek, pořád máte šanci. Berte pozvání do vimperské sklářské huti třeba jako tip na nevšedně všední odpoledne, nebo víkendový výlet.
Až do neděle 27. dubna můžete do vimperské sklářské huti přijít a tvořit.
A pokud se vám povede něco oprvdu originálního, pošlete nám fotografii vašeho výrobku! Rádi se o ni podělíme se čtenáři, aby bylo vidět, že “zlaté české ručičky” pořád ještě umí!
-red, foto Zdeněk FORMÁNEK-
{gallery}vimperk/2014/04_duben/sklarska_hut_vimperk/{/gallery}
